Kabátohábit je objekt o malbě, o jejím těle. O vzájemném prolínání barvy, tahu, skvrny s matéríí lněného plátna. Většina kabátohábitů je položena na dřevotřískových deskách, které kopírují konečný tvar plátna. Plátno je k deskám připevněno za pomocí suchých zipů, které povolují KH odepnout z desky a dávají možnost nositelnosti.
Namáčím plátno do vody a sleduji, jak matérie vody formuje strukturu plátna. Umění spolupráce. Nořím plátno do obarvené vody. Na plátně vznikají skvrny, to mi pomáhá. Skvrny, které vznikají pouhým ponorem a spojením tekuté barvy s pokrčeným plátnem, mi dávají pocit klidu. Děsí mě čára, moje vlastní individuální gesto, v kontaktu s ním nejsem ani jedním prstem nohy na zemi. Skvrna je tímto vyústěním rozpitého gesta. Po uschnutí barveného plátna navazuji svou malbou skvrn na již vzniklé skvrny. Vyhnutí se prvnímu doteku malby s materiálem mi dodává širší pocit kontroly nad dílem, než kdybych udělala tah štětcem.
Nechávám mokrá plátna schnout na balkóně FaVU. Vítr a déšť na ně zanesou špínu, na tu pak navazuji svou malbou olejovými barvami. Barvy ředím velkým množstvím lněného oleje. Olej rozmělňuje pigmenty a zanechává na plátně mastné skvrny. Sešívám a přehýbám plátna v momentech, kde na sebe fleky navazují. Místy místo definitivního přišití přišiji cvoky, jednotlivé vrstvy malby lze pak odepnout a je možno poodhalit zakryté části. Tyto objekty nazývám Kabátohábity. Jsou to těla obrazu, obleky, do kterých se malba halí. Barvy nití, které během šití používám, reagují na místo umístění, jsou to taktéž tahy.
Kabátohábit je objekt o malbě, o jejím těle. O vzájemném prolínání barvy, tahu, skvrny s matéríí lněného plátna. Většina kabátohábitů je položena na dřevotřískových deskách, které kopírují konečný tvar plátna. Plátno je k deskám připevněno za pomocí suchých zipů, které povolují KH odepnout z desky a dávají možnost nositelnosti.

Pravidla procesu vzniku Kabátohábitů
* nemusí být nositelný
* jde o tvar objektu, ve kterém spolupracuji s malbou
* ideální tvar pro vznik je čtverec nebo „skoročtverec“
* tahová intervence až do již započaté malby, tzn. vyhnout se prvnímu gestu
* bělení povoleno
* noření a barvení (záměrně nořím plátno do barvy, Sava, vody, tak, abych neměla počáteční skvrny pod úplnou kontrolou), po vynoření reaguji na vzniklé skvrny dalšími fleky
* tahy rozpíjím velkým množstvím lněného oleje
* dialog mezi tahem a skvrnou
* skládaní plátna
* přehýbání
* sešívání plátna tam, kde malba pokračuje, nebo tam, kde ji chci zastavit
* cvoky, které lze odepnout, umisťuji na místa, kde malbu překládám, ale zároveň chci
vytvořit možnost pro odepnutí a zobrazení malby, kterou bych přešitím zakryla
* povoleny jsou saténové stuhy, karabiny omezeně, cvoky, které mají funkci pro nositelnost
* krakelace materiálu povolena
* barvy nití reagují na umístění, jsou to taktéž tahy
* kresba
* páska je rovný tah
* živly – nechávám plátna (malby) sušit na balkónech. Vítr a déšť mi na ně většinou zanese
šedý prach * při kresbě reaguji na materiál, na vzniklé struktury
* otisk struktury igelitu

Vracím se k obrazu. Obraz, zdá se, má složitější pravidla. Přemýšlím nad vztahem námětu a malby. V Kabátohábitech je malba plnohodnotným obsahem. Námět, jógové legíny, udává v obraze tvar, který určuje hranice barvě a tahům, udává jejich směr, počátek i konec. Ve fázi ,,nahozenosti“ je hlavní dominantou obrazu malba, tahy jsou divoké a razantně si navzájem vymezují prostor. Tuto fázi procesu vzniku nechávám někdy znatelnou na okraji obrazu (levý pruh v obraze). Poté postupně čím dál více ,,promalovávám“ plochy a vrstvím tahy podle tvaru námětu. Tahy se stávají uspořádanější, barevné přechody jemnější a celkový dojem malby působí klidněji. Jógové legíny se v obraze zhmotňují čím dál více. Nejde mi však o potlačení malby ve prospěch zobrazení vnitřní podstaty konkrétního předmětu, ale spíše o zobrazení malby povrchu námětu. Malbu vnímám jako tvořící článek vizuálna. Barevné tahy klouzající po zevnějšku všeho. KH je symbolickým vyústěním tohoto prožitku malby v každodenním pozorování. Pro motiv si často volím části mého těla, je to hmota, která je mi nejblíže. Pak také oděv, jehož materiál je zase v přímém kontaktu s mým tělem. Světlo odrážející se na kůži s drapérií tvoří neustále nové tahy vpíjicí se do sebe. Tuto provázanost těla s oděvem manifestuji v umožnění vlastnosti nositelnosti Kabátohábitů. Malba nás může zahalit. KH mají také své náměty. Jako třeba malba řeky, mraků, tahitských perel, vodopádu a kakaových bobů.